… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

úterý 14. listopadu 2017

Na sousedské ...



V neděli  se u nás v Nebi konalo sousedské setkání ve zdejší kapli.





Byla to vážně paráda a pohodovka. Děti zpívaly, hrály na nástroje. Dospělí také. Oknem kaple šimraly sluneční paprsky všechny a všechno. Pohoda se vznášela mezi námi








Na závěr manželka pana starosty požádala všechny, aby domů nespěchali."Až vyjdete ven z kaple, popovídejte si se sousedy, popijte, zobněte dobrot a nikam nespěchejte...

Jsme na světě právě teď ..."

Její slova mě až dojala. Cítila jsem, že tady jsem doma...





Sousedky donesly své koláče na okošt, jak za starých časů a zdarma... Tak, jak píši v knize Máma. Kdy si sousedky nosily v neděli na ochutnání koláče a pánové si zvedali klobouky z hlavy dolů, když se zdravili. 




Horký čaj zahřál nejedny zmrzlé ruce. I kořalka nechyběla. A hlavně nechyběla dobrá nálada, sousedské popovídání. I když byla řádná zima, nikdo nereptal a rádi jsme spolu pobyli. 

 




Žár od kovářské výhně dokresloval tu nádhernou sousedkou sešlost a atmosféru.


V žáru se tvoří právě sova
Sova se tvoří i ze dřeva

A aby bylo i za šera krásně, sousedé rozsvítili stromky podél cest.






Akce to byla velkolepá, elektrikář to řídil telefonicky:
" hoši tak už to zapněte  ... máte to pod kbelíkem na louce."

 Když jsme se loučili se sousedy, mávala z dálky na mě paní francouzskou holí a širokým, krásným  úsměvem. Ano, byla to paní, kterou jsem v létě svezla kousek cesty.
Její nezdolný optimismus v 86 letech je víc než inspirující.

 



A když jsme vystoupali do kopce, do našeho Nebe, čekal nás krásný  pohled. 

Zasněžené vrcholky hor. 



Večer, když jsme jeli domů, sněhové vločky hustě padaly už i v Nebi. Carolinka radostí povykovala a měla radost, že Svatý Martin plní svá slova. 

Přijel na bílém koni





Přeji všem krásné dny

Věrka



sobota 11. listopadu 2017

vánoční kouzelné srdíčko ...



Včera mi přišel krásný email s odkazem na stránky blogu mé kamarádky

Udělala mi velikou radost, její radost.




Jak praví Povídáček, jen sdílená radost se dokáže násobit.




Proto děkuji za sdílení srdeční radosti, že na světě je vánoční kouzelné srdíčko.
To, které dává všedním dnům tu překrásnou radost. Dokáže přiblížit naše sny ke skutečnosti.

Stačí darovat, pošeptat...toužit a snít...
Otevírá srdce a přichází zázrak


Vložte ho do dlaně osoby nejbližší ... uvidíte ...




Dnes u nás padaly první sněhové vločky. Musíme napsat za chvíli dopis Ježíškovi, který u nás píšeme vždy s prvními sněhovými vločkami. Už léta letoucí...

 Protože věříme na zázraky ... Skrze to k nám přichází těšení a radost.
Tu vám všem ze srdce přejeme




Věrka s rodinou 



čtvrtek 9. listopadu 2017

Modrý zázrak ...




V tyto dny usilovně pracuji na novém projektu, který otevírá srdce a jmenuje se

„Srdce pro Tebe…“







Brouzdala jsem lesem u nás v Nebi a v rámci tohoto projektu jsem si třídila myšlenky.
 Žádný stesk, slzy, bolest … ba naopak. Radost, úsměv, pohlazení. Protože mnou připravovaný projekt takovým skutečně je.


Pod nohami mi šustilo listí. Cítila jsem neskutečnou lehkost bytí.
V ten moment jsem zahlédla pod stromem v starý, rezavý, modrý hrnec…





Nebyla bych to já, kdyby ho hned nevyfotila ve vší parádě. Ba co víc…
Napsala jsem o něm pohádkový příběh.
Takový, kterým bude začínat má další kniha z kolekce modrých knih s duší …

Název knihy už teď se doslova nabízí…




I nebe je modré … modré jsou mé knihy…modrá je naděje…modrý je starý, rezavý hrnec.
 A nic se neděje na tomto světě náhodou.
Když jsem Carolince četla pohádkový příběh o modrém hrnci, na konci vyprávění začala tleskat a pravila:

„ Mami, to ti poděkovalo nebíčko přímo v lese za „Srdce pro Tebe…“




Modrý hrnec v modrém lese

Nic se neděje náhodou…. A já moc děkuji chvíli, kdy jsem objevila v lese starý , rezatý, modrý hrnec, beze dna… bez lesku a užitku…

Protože v tu chvíli ke mně přilétla jedna moc velká, ušlechtilá, užitečná a krásná múza.


( pohádkový příběh modrého hrnce )



  Věrka


pátek 3. listopadu 2017

Kouzelnice ...



Myslím, že David Copperfield by měl ze mě radost. Jsem kouzelnice …




Jdu do krámu koupit papírové kapesníky. Mířím k regálu s kapesníky. Míjím regál s vánočními propriety…pořád mám v hlavě - kup kapesníky. Zavadím pohledem o krásné svíce v jiném regále. Zastavuji se…vánoční regál mě uchvátil …




Vkládám do košíku svíce …vánoční stuhy … svícny …
Prostě radost pro adventní potěšení.
Malá Carolinka ukazuje další a další vánoční nezbytnosti. 
Stává se tak asistentkou kouzelnice J Košík se plní. 
Máme radost. Míříme ke kase. Nákup je hotov.






Usmíváme se na sebe blahem. Tak, jak to ženský mají, když koupí místo kapesníků „nezbytnosti“.


„Mami, my zapomněly na ty kapesníky…“ Carolinka mávne rukou a rychle dodává…
„Ty by nám ale tolik radosti neudělaly viď?“

Od dětí se máme pořád co učit…





V ten moment jsem si vybavila scénu z filmu Pelíšky:
„Mami, to máme zase rajskou?" „Co vidíš?" „Kuře!" „Tak vidíš!"




Tento příspěvek není reklamního charakteru, přesto vám rády sdělíme, kde jsme si nakoupily radost. Tam, kde se kouzlí z kapesníku svíce …v dé emku J




Užívejte radostí

Věrka & Carolinka



čtvrtek 2. listopadu 2017

Památka ...



Dušičky jsou pro mě víc než Halloween ...
Dušičky jsou pro mě úcta, tradice, vzpomínka ... rodina... babička s dědou.
Dušičky jsou pro mě svátkem slušnosti. Svíčka, myšlenka, kořeny, uvědomění.
Ač k úctě k mým předkům nepotřebuji datum v kalendáři, Dušičky svůj význam prostě mají.

Dušičky jsou Památka ….

Dnešní komerční svět má některé hodnoty trochu přeházené. Tento svátek patří mezi ně. Včera se slavil svátek strašidelných dýní … obchody pukají ve švech s nabídkou zboží pro tento svátek. Komerce je komerce.

Jsem pro České  tradice… Pro naše kořeny … Pro hodnoty trvalého typu.

Jsem slavící typ…ale některé svátky mám prostě raději ….

Dnes, až zapálíte svíčku lásky a pokory za své nejbližší … až budete na malou chvíli zase tam, kde je minulost, zóna vzpomínek…ucítíte to zcela jistě sami.






Věrka



úterý 31. října 2017

Změny ...



Známe slogan – změna je život.

A tak je tu změna času. Dodnes jsem ji nepochopila … a myslím, že ji nepochopily ani slípky v kurníky … ptáci v korunách stromů, jakbysmet.




Nepochopila ji ani naše Kačka, která se pořád ptá, kam zmizela ta hodina ???
Inu, změna je život…






Také jsem po dlouhé době zavolala na číslo, které nosím dlouho v mobilu. Mám jej uloženo pod jménem Andělská paní. Jsou na světě věci mezi nebem a zemí. Jsou na světě lidé, kteří ví, aniž bychom věděli my.
A tak přišla další změna.
Odpoutala jsem se. Pochopila.  Rozlišila.

Bylo na čase…



Budu dlouho vidět déšť … stěrače, které ho sotva berou, padající listí, melodii „Tiché noci“ z cédéčka a pocit, který mnou prostoupil …I tak vypadají změny….


Jo, Tichá noc u nás teď frčí nonstop neb Kačku čekají vánoční koncerty.
Její sen se pomaloučku plní. Od útlého dětství touží být houslistkou. Pro výrazný talent se stala nejmladší a nejmenší členkou dětské filharmonie.

To je krásná změna…



A tak když přemýšlím o změnách, prožíváme je dennodenně všichni. Malé, velké, krásné i ty méně. Je to posun života … Díky Bohu za něj.




A tak je tu z babího léta podzim a než se omrkneme tak zima…
A co chystám pro vás na zimu? 

Mnoho krásného.
Pro ty, co jsou z  Brna a okolí, vystoupení s Laďou Kerndlem.

♥ 




S radostí připravuji akci, kterou nazývám
„Srdeční záležitost“


Nechci předbíhat, ale už teď se na ni tuze těším. Dokonce si myslím, že pokud vše vyjde, bude to můj nejkrásnější  počin v tomto roce.
 Včas vám vše moc ráda povím a sdělím.





Často mi chodí dotazy, jak dopadla akce se soc. aparátem?
Ráda bych vám řekla více, ale v tomto bodě, zatím žádná změna - žádné vyjádření.
Ale stále věřím ve zdravý rozum …




Život nám nabízí stále nějakou změnu … 
Při procházce spadaným listím, krok za krokem poslouchám jeho šustění … vybavuji si, jak jsme jako malé děti jednou nohou před sebou hrnuly celý kopec listí a paní učitelka na nás volala, abychom kráčely ukázněně. Měly jsme tenkrát špinavé nohavice, boty a horu listí před sebou.



Tak velkou, že jsme do ní s dětskou radostí skákaly… 
Všechno to spadané listí odnesl čas. …a přitom každý rok padá na zem to samé …
Věčný koloběh změn




Přeji všem prima dny a jen fajn změny

Věrka