… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

pondělí 21. srpna 2017

Titulní strana - Moje knížka



Je mi ctí, vám dnes v tomto prostoru, představit titulní stranu pohádkové knihy
Moje knížka




Kniha vznikala téměř rok.
Psala jsem ji v momentech, kdy ke mně přilétla múza.
 Úžasná výtvarnice Pavla tvořila de mých představ pohádkové postavy. Mezi postavami jsou i dvě dřevěné postavičky, které na mé přání zhotovil řezbář, kterého jsem poznala již při putování s Máminým kalendářem.




Na fotografiích, které knihu provází, budou i reálná zvířátka.
Hlavní postava skřítek Povídáček ze země Srdce je zachycen na fotografiích na podzim, v zimě, na jaře i v létě. Z tohoto důvodu jsem na psaní knihy nechtěla pospíchat, aby v knize bylo na fotkách zachyceno čtvero ročních dob.


Na knize spolupracovalo více lidí, které doslova tvořili team dobrých duší.
Ze srdce jim všem děkuji.




Jak vznikl nápad napsat pohádkovou knihu?

Když spatřila světlo světa kniha Velká máma, cítila jsem, že bych ráda napsala další knihu milou, laskavou, něžnou i poučnou. Hodně jsem se dívala kolem sebe a hledala inspiraci. Přilétaly múzy, psala jsem si poznámky…ale pořád to nebylo ono. Až jednoho dne, kdy jsem sledovala, jak si hraje naše dcerka Carolinka s naším vnoučkem Jeníkem, ucítila jsem, o čem další kniha bude.

Bude to kniha pro děti.




Viděla jsem, jak malý Jeník bravurně zvládá práci s tabletem (tenkrát ve 3 letech) a na druhé straně komunikace vázla.
Děti dnešní doby mají rády virtuální hry. A já si uvědomila, jak se vzdalují těm reálným.

Moje knížka je možná i jistým návodem …

Je také zastavením a pohlazením.




V knize se snoubí svět pohádek a zázraků se světem reálným. Přímo hovořím se čtenářem, který mi odpovídá …Kniha se prolíná z minulosti do dnešní doby.

Obě korektorky mě potěšily slovy chvály.

Můj taťka četl pár kapitol a sám mi sdělil, že to je víc než pohádka.
„To Ti je radost číst a vnímat. Po těchto řádcích se mi i lépe spí…“

Moje velmi dobrá kamarádka pronesla větu, která mě přímo přikovala k zemi:
„Mám pocit, že na svět přichází novodobý Malý princ…“

Rukopis jsem předložila i úžasnému člověku - režisérovi Antonínu Kopřivovi, který mi svým náhledem do obsahu také mnohé sdělil. Jeho slova pro mě a pro pohádkový příběh moc znamenají.
Děkuji za pochvalu, za motivaci, za přátelství.


Důležité pro mne byly i reakce dcerky Carolinky, kdy jsem ji kapitoly četla. Skrze ně, jsem texty v průběhu tvorby upravovala .... dle dětské reakce.

Měla jsem radost, že vždy na konci mých řádků žadonila
"mami čti ještě prosím..."





Moje knížka je především o lásce a cestě za ní.
Také o cestě za láskou ke knihám. Proto i tento název knihy.
Moje knížka


Aby si malý čtenář navázal přátelský vztah s knihou.
Patří jenom jemu.




A já tajně v duchu si přeji, aby jednou, až malý čtenář vyroste, vzpomněl si, že měl kdysi dávno, modrou knihu posetou hvězdami, která patřila jenom jemu.

Kniha, co otevírala srdce

Moje knížka

Každá z nich bude mít opět punc originality. Podpis autorky s věnováním

Děti, těším se na vás … už brzy …



 Dnes se s vámi loučím slovy Povídáčka:


„Když otevřeš srdce, přijde zázrak…“

Vaše Věrka



středa 16. srpna 2017

Květy, co nikdy neuvadnou ....




Obraz s názvem „Máky ve stříbrné louce“





Někdy člověk neví, jak poděkovat druhému. Někdy koupený dárek ani slova nestačí. A tak preferuji osobní dárek. 
Namalovala jsem poděkování.




Pohádková „Moje knížka“ bude brzy na světě. Spolupracovalo na ni hodně lidí.
 Řekla bych, že tato parta lidí, byla teamem s duší. Každému jsem nějakým osobním způsobem poděkovala.
Ještě chybí poděkovat opravdovému kocourovi civilním jménem Harley-Davidsonovi.
 Něco vymyslím. Byl úžasným modelem pro fotky do knihy.





Květiny, co nikdy neuvadnou, patří korektorce. Tentokrát na knize spolupracovali dvě, úžasně pečlivé ženy.

Děkuji vám.





Každý z teamu odvedl práci dle mých představ.
K rukopisu se vyjádřilo již více odborníků. Všichni mě velmi potěšili.
A protože v tyto dny právě vzniká titulní strana knihy, příště vám ji velmi ráda, jako prvním, představím.

Bude plná lásky.






Takové dny vám všem přeji




Věrka



pondělí 14. srpna 2017

Povídání při západu slunce ...



Díky Bohu za lesní stezky, cestičky i cesty. Za kopce i kopečky. Za slunce, které tak moc ráda pozoruji, když mění barvy kopců i stezek. A celou tu krásu vůkol, kterou sleduji, vnímám a fotím…





Kolik jen myšlenek mi ta krása navodila. A v té kráse se mě zeptal dětský hlásek mé dcerky:

„Mami, máš ty kopečky ráda, viď?“





jeden a týž kopec ...tolik podob ...


„Mám a moc…“ a myšlenka mine jedna druhou. Mít rád …

Můžeme mít jídlo, film, blog, knihu, písničku …i kopce… Určitě moře dalších věcí, činností a dějů.

Milovat …
To je víc… milujeme své děti, partnera, rodiče … lidé, na kterých nám záleží.





Co víc je nad lásku?
Mé myšlenky mi přerušil opět dětský hlásek s otázkou?

„Mami a jak se pozná, že Tě mají ty kopečky taky rády?“

 „No jednoduše … dávají Ti ten pocit. Pocit blaha, krásy. Pocit, který si chceš zapamatovat a ráno pro něj zase vstáváš a těšíš se na něj. Je to vzájemné…“

Kačka se dlouze zamyslela, podívala směrem, kterým jsem se dívala i já…
„Mají mě kopečky rádi. Hmm, mají...“ a svým výrazem jsem v její tváři četla, že ví …






A já si přála tu chvíli zastavit. Vnímat ji co nejdéle a co nejintenzivněji. To byl ten moment, kdy jsem cítila, že jít příkladem dítěti je krása a radost. Která se nemusí zúročit, nemusí se vždy ani povést, ale je moc fajn ji žít v momentě TEĎ. Ten kopec se zapadajícím sluncem v našem Nebi, se mi vryl do mých vzpomínek.




Slunce zapadalo, za sebou nechávalo stín a já si moc přála a toužila po dalších takových dnech.

To jsou ty démanty života. Chvíle, které nenahradí nic materiálního. Nic.
Je nám tu V Nebi tak dobře. Ticho v mracích jsou nejlepší antidepresiva. A slunce nad kopci je ten nejúžasnější film, který bych mohla sledovat milionkrát a neomrzel by se mi. Možná by vyhrál i na festivalu ve Varech. Květy na louce, jak se zavírají, když slunce bere čáru k lesu, to je nádhera, která bere dech.





Krása na křídlech motýlů … nekonečný seriál a každý díl je jiný, ač se zdá pokaždé stejný. A co inspirace mi ta krása mezi kopci dává … Už jsem si pořídila i blok, kam si píši zápisky a myšlenky…

 A i když se najdou lidé, kteří nechápou, proč chceme žít právě tady V Nebi …, kde lišky dávají dobrou noc… vím, že jen toto místo je tím, které nás naplňuje i přes veškeré úsilí, které mu dáváme. A věřte, není malé … Ale stojí zato.

Za moment, kdy vedle sebe všichni tři sedíme, večeříme krajíc chleba se sýrem a vnímáme tu krásu krás … ten nejohranější scénář, který pro nás lidi vymyslel ten nejlepší režisér…






Krásné dny



Věrka



pátek 11. srpna 2017

Malované hrnečky ...



Před lety jsem právě v tomto prostoru učila malou Carolinku, co je to práce a odměna za ni. Byla to její první brigáda. Když pracuje, za dílo dostane korunky a může si koupit, dle výplaty a svých snů. Tak chutná práce.

Od té doby máme doma papoušíčka šedokřídlého jménem Charlie.

Carolinka si ho vymalovala hrníčky.





Další hrníčky malovala pro radost

paní učitelce.




A ty dnešní letní … pro zkrácení prázdninové chvíle. A také pro radost ...





Hezky jsme si u tvoření povídaly a já vzpomínala na hrnečky, které mě životem provázely.

Na babiččin plecháček na kraji kamen, o který si brousila nůž.

Na malinký šálek s podšálkem s růžovými kvítky a zlatým ouškem, který jsem své mámě kdysi dávno zabalila pod stromeček, jak malá holka.

Na dědečkův oblíbený hrneček na kávu s nápisem Praha. 
Ach, jak jen ta dědečkova káva krásně voněla…




Hrnečky mám prostě ráda. Záleželo na období, které mě ovlivňovalo. Od éry Green Gate, přes poctivou keramiku zlatých českých ručiček až po nostalgické kousky mé babičky. Všechny jsou krásné, všechny. A z každé se pije káva či čaj jinak.





A když jsme domalovaly letní porcelán, Carolinka se vážně zamyslela a pronesla větu :

„ Možná nějaký hrneček zase prodám, líbí se mi chameleon…“

Kdyby jste měli zájem o  malovaný porcelán pro radost , stačí napsat

 SEM

nebo sem


Carolinka vám určitě ráda odepíše

 






Užívejte léta, krásy světa a sebe navzájem





Věrka a Carolinka


čtvrtek 10. srpna 2017

Když padají hvězdy ...



Jak Vavřinec navaří, tak se podzim podaří …
Tak praví pranostika na dnešní den.

A když vidím v Mámině kalendáři datum 10.srpen, vidím také, že jsou dnes slzy Svatého Vavřince. To znamená, že padají hvězdy k zemi …





Je to již devět let, kdy jsem večer, v den Sv.Vavřince, žehlila dupačky a poslouchala noční linku Českého rozhlasu. Vypnula jsem na chvíli žehličku a napsala zprávu do vysílání noční linky. Ten večer bylo téma, zda-li věříme na padající hvězdy, které plní přání .


„Věřím a to dělá život bohatším.“




Za chvíli na to, můj vzkaz byl čten do éteru. Slova o padající hvězdě, kdy si mé, dnes již dospělé děti, přály malého sourozence a padající hvězda jim to splnila. 

Měla jsem tenkrát měsíc do porodu Carolinky a moderátorka přála, žehnala mému tenkrát ještě nenarozenému miminku šťastný život.




Dnes po 9 letech  na to vzpomínám …

Vlastně již časně z rána jsem si na to vzpomněla. A paní, která mi před pár dny dala do ruky malého andělíčka pro štěstí, čeká miminko. 

Vzala jsem dnes do ruky křišťálové srdíčko skřítka Povídáčka a šla za ní.
Požádala jsem ji, aby mi nastavila dlaň, jako já jí před pár dny. 
Vložila jsem do její dlaně kouzelné srdce…pro štěstí. Aby i jí hvězdy přály ...





Život je prostě bumerang …



 A já přeji vám všem, ať vám dnes padají hvězdy nad hlavou a plní vám vaše přání…

Protože o tom život je





Věrka